John Connolly si potrpí na podrobné popisy, i na detailní vylíčení života osob, které mají v příběhu epizodní, nebo zcela nedůležitou roli. Obvykle dávám knize padesát stran a pokud mě nezaujme tak ji odložím, tady jsem si přidal deset, pak dalších deset, pak dalších…a než jsem se nadál měl jsem za sebou dvě stovky stran, ale děj se prakticky skoro neposunul, pouze vysvětloval, kdo se v této honbě za seznamem hříšníků vyskytl a jak. To už jsem věděl že knihu neodložím, protože Connolly dokáže psát i o nepodstatných věcech a přesto zaujmout. Ačkoliv se jedná o hledání ztroskotaného letadla v hlubokých lesích, do samotné divočiny zavítáme až v závěrečném finále knihy. Do té doby Connolly posouvá jednotlivé postavy v románu jako figurky po šachovnici, aby postupně odkrývaly historii vraku, motivaci a osud pasažérů i význam seznamu osob zaprodaných temnotě. Na čtyři sta stran je zápletka jednoduchá, Charlie Parker jako detektiv nemá moc práce, a ještě mu přispěchá na pomoc deus ex machina, ale získal si mé sympatie a určitě brzy sáhnu po nějakém jeho dalším příběhu. Citát: „Spoušť na téhle zbrani jde tak zlehka, že by mohla spustit jen pouhým závanem vánku.“

Já jsem i nadále unešena příběhy Charlieho Parkera. Baví mne to vyprávění o historii míst, minulosti osob a jejich rozhodnutích. Mělo to hororovou atmosféru více, než ostatní díly. Mně osobně se nejvíce líbily části z lesa. Hlavně ten začátek jsem četla večer a pak jsem se bála :o) Mírné doplnění o rodinné záležitosti. Sam je vtipná a v kombinace s párem Louis-Angel to nemělo chybu :o) A jednu zajímavost jsem našla ve spojení s Kanadou. Není to tak nedávno, co jsem četla knihu od Louise Pennyové Pohřběte své mrtvé, kde byly informace o boji na Abrahamových pláních. Tady se autor taky zastavil. Je super najít propojení o historii ve více knihách (jedná-li se o jiné věci než světové války a velké revoluce). Divím se, že má tahle série tak málo komentářů. Ale je to skvost, bohužel zapadl v mainstreamu.