Oproti předchozímu dílu mě Denní hlídka přišla jak povídky pro děcka. Nadržené, nudné, nezajímavé. Další díl mě zřejmě mine. Možná za nějaký rok až zapomenu co toto bylo za tragédii

Druhý díl Hlídky mě zaujal krapánek více, než díl první. Podle názvu by člověk řekl, že kniha se bude tentokrát zaměřovat výhradně na Temné, ale není tomu tak. Těm je tu sice dán větší prostor, a čtenář se toho dozví více o jejich filozofii a vnitřním fungování, postupně se ale dostáváme opět do hlavy našemu známému Antonu Goroděckijmu a jeho příběh pokračuje. Český čtenář nepochybně ocení to, že se třetina knihy odehrává v Praze, takže protagonisté knihy vymění filozofování u vodky za debaty nad českým pivem.