Kniha vcelku pobavila - člověk jí musí číst s rezervou. Líbí se mi ilustrace Jeremyho Famira.

Malé děti, převážně kluci, když se mluví o prdění, mívají záchvaty smíchu a jsou z toho nadšení. Měrka postoupil o level a mluví o vylučování. Pořád a dokola. I o dalších nechutných záležitostech...Asi to byla jeho terapie, ale co z toho pro čtenáře? Nejen, že jsem třikrát odložila, ale také ve mně svým naprostým nedostatkem optimismu a čehokoliv pozitivního, vytvořil dost depresivní pocity. Nesouhlasím s ním a opravdu hodně se mi hnusí způsob, jakým píše. Jednu hvězdičku dávám sobě, že jsem dokázala přečíst úplně všechny povídky, ačkoliv byly hodně podobné. Žádná ve mně nezůstala a z po*raný depky jsem se vyškrábala!!!!!! Prostě jsem málo "inťouš", abych dokázala ocenit tuhle bezduchost a ubohost.