Depresi lze nahlížet mnoha způsoby, ale ten nejvěrnější pohled zachycují oči toho, kdo jí trpí. Autor se ujímá „případu Bílý“, jehož prostřednictvím nám s téměř detektivní precizností umožňuje nahlédnout do temných a neviditelných záhybů lidské mysli vystavené mezním situacím. V rámci tohoto „sestupu do podsvětí“ se seznamujeme i s historií a kunsthistorií melancholie, a také s jejím osobitým pojetím, jež na rozdíl od Hippokrata, Sigmunda Freuda či Olivera Sackse autor spatřuje v poruše estetického vnímání, která nemocnému znemožňuje vnímat svět celistvě, smyslně a smysluplně.