Kam spějí zástupy, které teď kácejí předchozí řád věcí a páchají tisíce omylů? Co učí věčné peripetie dějin? Kde je to pravé poslání jako ve francouzských baladách? Profesor Boušek naposledy sestoupil s kola. Zadýchaně se opřel o zeď dvorku a díval se zkaleným zrakem do dálky k Blanskému lesu, k lesním porostům Kleti. Země se bude ještě dlouho otáčet kolem Slunce v pomalých piruetách se všemi precesemi a drobnými úchylkami. Ještě mnoha lidem bude ukřivděno, mnoho lidí bude nespravedlivě povýšeno náhodností chvíle. Převratné doby jsou dobami trochu zahuštěných křivd.