Ach jo. Bohužel musím napsat, že jsem z knihy zklamaná. Čekala jsem od toho mnohem víc. Zaprvé mi vadil ten styl psaní, nebo jestli to je překladem? Těžko říct, ale ten patos v tom byl tak zvláštně psaný (viz hodnocení do Pokrzywa). A navíc, což je zásadní, mi nebyla ve výsledku sympatická ta hlavní hrdinka. V tom závěru jsem jí to vůbec nevěřila! Ten závěr celkově podle mě nebyl dobrý, jakoby vyžadoval, abyste byly ve špatné náladě, v depresi, ale když se máte fajn, tak vás to vůbec neosloví. Prostě jsem se u té knihy chtěla dojmout a to se mi skoro nepodařilo. Místo výpovědí těch umírajících lidí autorka každou chvíli obracela pozornost k sobě. Jenže mě prostě její osud nezajímal. Furt jen naznačovala, ale vlastně se čtenáři vůbec neotevřela, co se jí v tom dětství teda dělo, že to pak v období deprese řešila, proč neměla děti atd. Takže sumasumárum, kdyby se to proškrtalo, je v tom několik hezkých myšlenek od těch umírajících lidí. Ale určitě na toto téma existují lepší knihy. Pokud o nějaké víte, dejte vědět!

Autorka využila umírající k tomu, aby zviditelnila sebe samu. Bohužel to vůbec není o odcházení, ale o tom jak ONA je skvělá, a chudáky umírající má jen jako nástroj, aby mám to všem mohla ukázat. Celá kniha má ústřední téma - JÁ! Já jsem pochopila, já jsem udělala a já jsem neudělala, já jsem... Všichni lidé jsou sice krásní, a ona nás všechny miluje, ale bohužel jsme také nedokonalí, a ona to chápe, jelikož naše srdíčka jsou zastíněna neláskou, prostředím, hmotnými statky... Asi málo meditujeme. Pila mi krev na všech stránkách, ty její vznosná slova, vše ji velmi naplńovalo, hlavně když celý život nemusela nic dělat, jen se toulat v lesích, koupat se v řece a pozorovat ptakopyska - to ji velmi obohatilo. Mezi řádky probleskovalo, že by nonstop bez peněz, neustále někde něco somrovala (vesmír ji to seslal) , odmítala platit nájem, živila se jako "hlídačka domů", i péči o umírající zvolila jako rychlý přístup k penězům, celé dny popíjela čajíčky, planě filozofovala a pomlouvala rodiny umírajících, kteří ještě nedosáhli jejího osvícení. Nechápu, kam ty peníze mizely, když neměla nic, než auto a krabici osobních věcí. Roky pracovala v bance, a když chtěla dávno po 30 natočit desku, neměla ani vindru, nic naspořeno, a opět musel zasahovat vesmír.... Já být vesmírem, tak ji pošlu do továrny, ať pořádně maká a odvádí daně, zdravotní a sociální... Chudíci lidé, kteří se jí dostali pod ruce. Ty její sluníčkovaté kecy jim musely otrávit poslední dny na tomto světě, že asi umřeli i docela rádi, jen aby se jí zbavili.