Nádherná kniha. Vyslechla jsem audioknihu, krásně načtenou. Líbily se mi osudy jednotlivých horalů, které se navzájem proplétají. Jejich těžký život o přežití, jejich sny a lásku k horám.

Je to silně pozitivní kniha, ale je třeba si na ni udělat čas a nikam nespěchat. Čtyřicátník Faust odchází po pracovním neúspěchu do hor, kde trávil dětství a snaží se najít štěstí v elementárním způsobu života. "Když kráčel mokřadem, viděl motýly, jejichž jméno neznal. Žáby nakladly do bláta hromádky rosolovitých vajíček. Viděl pěnkaváky, kteří sem přilétali pít, a vybavil si, jak si to místo pamatoval: čelo ledovce a potok, který mocně tryskal z jeho úst, kovová barva vody z tání. Tehdy věřil, že ledovec je věčný a neměnný, část hory, kterou tam mezi skálou a nebem vždycky najde. Zato jeho otec pochopil, co se děje: jedna věc zmizí a na jejím místě se objeví jiná, řekl mu. Tak to na světě chodí, víš? To jen nám se pořád stýská po tom, co tu bylo dřív." Po Vánocích si knihu přečtu ještě jednou a v klidu, určitě si ji užiju víc.