Když jsem prvnímu dílu této série dala 4 *, tak tentokrát se přikláním k 5, i když to není pětka zcela 100%. Nicméně možná to, co trochu ublížilo Prachu, který se snáší ze snů, byla délka a neuškodilo by malinko prokrátit, tady Louis De Bernières trochu ubral a vůbec to nebylo na škodu. Příběh odsýpal v pěkném tempu, přinášel příběhy dramatické a méně dramatické, stačil čtenáře vzít do Británie, ale i na Cejlon a do předválečného Německa. Střídání vypravěčů i typů vyprávění mu velmi prospívalo. Tu ich-forma, tu er-forma, tu dopisy. Ráda jsem se znovu setkala s některými známými z minula, někteří mi stále nepřirostli k srdci (Rosie), u některých jsem byla ráda, že jim autor věnoval prostor (Gaskellová a Christabel) a u některých bych zase potřebovala o trochu prostoru v knize více (Otýlie a Sophie). Každopádně jsem se bavila, i britský humor byl přítomen, takže za mě dobré velmi. Těším se na třetí díl.

Moc se mi líbil styl psaní, ale 5* si nezaslouží, rozhodně jsou i lepší knížky. Bylo zajímavé, jak se jednotlivé osudy proplétaly, ale autor se začal odklánět od hlavní linie a pak to působí zmateně. Čekala jsem trochu víc